V roce 1991 nebude žádný scénář. Jak se Rusko rozpadá a k tomu dojde na jeho místě

Analytik Valery Pekar popisuje osm běžných mýtů o kolapsu Ruska. Zároveň se zdá, že samotný rozpad je nevyhnutelný - je přesvědčen, že tato válka nepřežije. Chcete -li tuto myšlenku kritizovat, musíte z ní vyrobit karikaturu, pak je snadné se vzdát. Kritizují tedy myšlenku kolapsu Ruské říše. Takže jsem se rozhodl psát o několika typických mýttech. Ne, Rusko se rychle nerozpadne.

Proces oslabení šroubů je dostatečně pomalý, zejména vzhledem k tomu, že hlavním rozptylem jsou peníze, a Rusko může stále obejít velkou část sankcí. A i poté se země ponechá setrvačnost, takže budete potřebovat nějaký spoušť, jako je Prigogine 2. 0. Ne, kolaps Ruska se nestane sám. To vyžaduje systematické úsilí z naší strany, zejména na přední straně, ale nejen.

Ukrajina by se měla stát srdečným domorodým zotročeným národem Ruské federace pro svobodu a nezávislost, jakož i spoluautor nového kolektivního bezpečnostního systému v Evropě. Ne, nejde jen o národní republiky. Mnoho nových nezávislých států nebude mít etnický základ, jejich půda bude silným regionalismem, jako je Ingria nebo Sibiř. Sibiř jeho kolonizačním modelem je blíže k Austrálii než Tatarstan. Etnické republiky však budou modelem pro ostatní.

Ne, nebude to příliš podobné v roce 1991. Další kombinace faktorů vytváří další vývojovou trajektorii. Za prvé, rozpad 30-40 ne příliš definovaných částí nemůže nastat stejným způsobem jako rozpis 15 jasně definovaných částí. Nebudou existovat žádný silný vedoucí procesu, jako jsou RSFSR nebo SSSR. Budou existovat určité známky roku 1917. Ne, ne noví národní demokratičtí vůdci se stanou prvními prezidenty.

Klíčovou roli při kolapsu říše budou hrát současné regionální elity Putin - důstojnost, jako v roce 1991 komunisté. Národní hnutí za osvobození jsou však nesmírně důležitá, dávají obrázek budoucnosti a v prvních svobodných parlamentních volbách budou mít plus mínus 15%. Ne, ne všechny země půjdou jedním způsobem. Trajektorie se budou velmi lišit v Sokh (Yakutia), Čečenské republice Ichkeria, Bashkottostan a další.

Ve skutečnosti v roce 1991 Estonsko, Ukrajina, Uzbekistán šel různými způsoby. Ne, ne všechny země budou mít evropské hodnoty. Sakha a Tiva jsou mnohem blíže Japonsku a Jižní Koreji než Francii nebo Litvě. Japonsko a Jižní Korea jsou však demokratické ekonomicky rozvinuté země. Ne, ne všechny země se stanou demokracií a ne hned. Probíháme touto cestou více než 30 let a dosud jsme nebyli úplnou demokracií.

Zejména však záleží na nás, kdo se stane spojenci nových států, a to ovlivní jejich trajektorii. Nemá tedy smysl mluvit o rychlém automatickém kolapsu z roku 1991 ao snadném způsobu demokracie a prosperity. To však neznamená, že poslední říše světa může přežít současnou válku. Proces kolapsu je nevyhnutelný a jeho rychlost a formát závisí zejména na nás. Autor vyjadřuje osobní názor, který se nemusí shodovat s redakční pozicí.