Top 7 vojenských konfliktů dnes. Proč občanská válka v Sýrii nekončí

Ve skutečnosti byla tato území kolonizována a stát s hlavním městem v Damašku obdržel skutečnou nezávislost po druhé světové válce. Ačkoli to zdědilo jeho jméno od silné monarchie na Středním východě starověkého světa, geografická jména zůstala z této Sýrie po více než 2 tisíce let historie. Ve skutečnosti byly na mapě nakresleny linie, které neodrážely skutečnou etnickou civilizaci a náboženské (což je obzvláště důležité).

Ačkoli 90% populace Sýrie jsou Arabové, kulturní divize je více mnohostranná. Mezi nimi je 73% sunnitských muslimů, 10% jsou křesťané a asi 16% Alaviti (šíitské sekty), do které patří vládnoucí dynastie. Zbytek, téměř 10%, jsou Kurdové, Arméni a další etnické skupiny. Otec současného prezidenta Sýrie Hafz Assad, který se chopil moci v roce 1970, se pokusil sladit veškerý tento konglomerát se světskou povahou státu a krutou represí.

Během potlačení povstání radikální islamistické (sunnitské směrové) „muslimské bratry“ v Ham v roce 1982 bylo tedy zabito asi 25 000 lidí. Politická stagnace, ve které se země setkala s 21. století. Po třicetiletém pravidle Assada Sr. a převodu moci na jeho syna pouze zhoršily stávající rozpory. Převod moci z otce na syna svědčil o jeho prakticky dynastickém charakteru.

V zemi, kde je uvedeno výše, je většina populace koncentrace veškeré moci v dynastii Alawit, což významně zhoršilo konfrontaci na etno-náboženské půdě. Sýrie nepřidala do Sýrie optimismus. Časy panararabismu, na nichž se konal režim Hafz Assad. Střední východ dvacátého století se setkal na pozadí rostoucího vlivu monarchií Perského zálivu, pro které byla konfrontace mezi šíitským Íránem relevantnější než izraelsko-palestinský konflikt.

A v průběhu času se tento trend pouze zvyšoval. Správní rada mladšího Assadu situaci pouze zhoršila. Pokusil se reformovat a transformovat „arabský socialismus“ na tržní ekonomiku. Bashar Assad eliminoval stávající státní monopoly, ale privatizace byla neprůhledná. Operátor Zakhari Luba na Středním východě poznamenává, že většina bývalých státních zdrojů se zaměřila na ruce blízko vládnoucího vrcholu.

Kromě toho v letech 2006–2010 přežila Sýrie také bezprecedentní sucho, které výrazně ovlivnilo hospodářskou situaci blahobytu populace. Tento stav, spolu se sociálními problémy, se podobal práškové hlaveň, která čeká pouze na její jiskru. Jiskra vypukla v roce 2011, kdy protestní vlna arabského jara dosáhla Sýrie. Několik teenagerů ve městě Deraa napsalo na zdi anti -vláknitý slogan.

Policie je zatkla a mučila je, že byla pobouřena příbuznými a známými dětmi, které přišly na demonstraci. Její zrychlení bylo pobouřeno již známými protestujícími, což způsobilo účinek podobný lavině. Nakonec všechno šlo na ozbrojené střety s vládními silami a zajetí rebelů pod kontrolou celých osad, které šířily myšlenky radikálního islámu.

Mezi nimi je Al-Káida, která vytvořila skupinu Jabgat An-Nugasra a islámský stát Irák, který byl dříve odložen od al-Káidy. USA, Evropská unie a některé arabské státy uznaly syrskou vládu v exilu a pomohly jí vytvořit svou vlastní armádu od nejaktivnějších demonstrantů a defektorů vládních sil. Syrští Kurdové jsou samostatným velkým proudem opozičního hnutí Bashar al -assad. Četné menší skupiny se také postavily proti syrským úřadům.

Již v prvních měsících konfliktu celé města překročila povstalce, z nichž největší bylo město Aleppo. V reakci na to začal Assadův režim používat chemické zbraně proti povstalcům, zejména na území velkých měst, kde ji civilisté trpěli. V roce 2013 byly Spojené státy připraveny použít sílu proti syrským úřadům, ale Ruská federace byla opuštěna, která za dva roky zavedla jednotky v Sýrii.

V té době byl Assadův režim v obtížnosti a jeho pád se zdál docela reálný. Nejsilnější silou mezi různorodými rebelovými silami od roku 2014 však již byla Idilem, která ovládala území východní Sýrie a západního Iráku. Byla to hrozba příchodu k moci, kterou použili velmi radikální a krutý islamisté Ruské federace jako příležitost pro zavedení vojáků.

S pomocí ruského letectví a íránského zástupce do roku 2018 byly vládní síly schopny obnovit kontrolu nad většinou země. Na severovýchodě však byla v boji proti ISIL vytvořena nová síla - odloučení kurdského kurdského sebeobrany Peshmerga, podporované Spojenými státy, ale raději zničí Turecko. Ten nakonec představil své jednotky k vytvoření nárazníkové zóny mezi Kurdy a tureckými hranicemi.

Na jaře roku 2022 turecký prezident Recep Erdogan prohlásil svůj záměr rozšířit hranice kontrolovaného území, což jej ospravedlňuje pronásledováním bojovníků Kurdistánu. K tomu však dojde na území ovládaných Pashmerem. 17. srpna začalo ostřelování území určené tureckými úřady. Poté se začaly šířit zvěsti, že Erdogan se začal obnovuje s Basharem Assadem, ale oficiální Ankara je nyní vymítá. Nikdo nemůže říci, kolik války proti všem v Sýrii.