Nejsložitější den Izraele. Proč teroristé zaútočili na Gazu a jaký je jejich cíl
„Druhé intifády“; Dokonce i během masakru izraelských atletů na olympijských hrách v Mnichově 1972; A i když Gush-Edio padl před jordánskou legií v roce 1948, Izrael nezažil takové zvěrstva arabštiny, a zejména Palestinsko, nepřítel, který napadl Izrael, aby zabíjel vojáky, střílel civilisty, spaloval rodiny ve svých domovech, bratry, bratry, bratry, bratry, bratry, bratry, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři, bratři Rukojmí, unesení starých žen, mladých dívek a matek s dětmi, ochromují mrtvé, co jsme viděli 7.
října. Proč se to děje? Hlavním důvodem je to, že Arabové obecně a zejména Palestinci vedou věkovou válku pro vyčerpání proti sionismu, proti právu Židů mít na Zemi Izraele národ. Arabsko-palestinský boj se nikdy nebyl omezen na cíle, jako je zastavení izraelského „okupace“ nebo na výstavbu osad na Západním břehu Jordánu. Vždy byla proti sionismu. Nejedná se o odsouzení, i když jasně stojím na straně práva Židů na sebeurčení.
Spíše je to popis toho, co se děje. Konflikt je a vždy byl mezi sionismem a atysionismem, mezi univerzálním zákonem židovského lidu k sebeurčení na jejich zemi a arabštině a zejména Palestinštině, myšlenkou, že Židé nemají takové právo v žádné zemi, na žádném území, na žádném území, na žádném území, na žádném území, na žádném území, na žádném území a v jakýchkoli hranicích.
Někteří si myslí, že arabský antisionismus je plně odůvodněný, ale nemění to skutečnost, že je to podstata konfliktu. A protože to je podstata konfliktu, jsou v myslích zločinců rafinovány všechny způsoby zacházení Židům v Izraeli.
Proč se to děje z plynu? Je nemožné pochopit opakující se válečné cykly vyřešené proti Izraeli a jeho obyvatelům, aniž by si uvědomil, že drtivá většina obyvatel Gazy se považuje za uprchlíky z Palestiny, přestože se narodili v plynu a nikdy nebyli vysídleni v důsledku z války.
Jsou to potomci Palestinců, kteří byli vysídleni v důsledku zcela zbytečné války, kterou vedli v roce 1948 v neúspěšném pokusu zabránit rozdělení půdy do arabského a židovského státu, protože to znamenalo, že Židé by měli svůj vlastní stát. Židovský stát na jakémkoli území byl pro ně anaathem, jak to dnes zůstává.
Pro tyto Palestince není Gaza jejich domovem a nebudou z něj udělat svůj domov, takže nezáleží na tom, že Izrael v roce 2005 zcela opustil sektor Gazy. Pro Palestince v sektoru Gazy nebylo toto nově zakoupené území možné vybudovat suverénní prosperující stát, ale spíše počáteční platformu, ze které je možné „vrátit“ (v jejich porozumění) samotné území samotného Izraele.
Ale proč teď? Pravděpodobně hrály jejich roli možnosti a pocity slabosti Izraele způsobené vnitřními rozdíly. Výběr času byl však do značné míry ovlivněn rostoucími příznaky, že Izrael a Saúdská Arábie jsou na cestě k normalizaci vztahů. Palestinci, a zejména podporovaní íránskou teroristickou skupinou, která spravuje plyn, mají silný zájem zabránit všemu možnému zabránit této příležitosti.
Írán je rozhodujícím oponentem Saúdské Arábie a Palestinci zvažují každou mírovou dohodu mezi arabskou zemí a Izraelem, počínaje Egyptem jako zrada Arabů na podporu neslučitelného antisionismu. Nakonec, pokud byl izraelsko-palestinský konflikt kdysi konfliktem mezi Židy a Palestinci na území mezi řekou a mořem, pak tento konflikt skončil v dubnu 1948, krátce před britským odjezdem a jejich mandátem.
Poté se vyvinula do arabsko-izraelského konfliktu, kdy několik arabských armád napadlo území, aby zabránilo vytvoření židovského státu. Bez podpory desítek milionů a později stovky milionů Arabů, které také přinesly podporu islámského, sovětského světa a rozvíjejícího se světa, by Palestinci nemohli po mnoho desetiletí schopni vést svou válku proti židovské sebeurčení.
A teď co? Téměř všichni v Izraeli a na celém světě věří, že útok takového měřítka a krutosti nemůže vést k obvyklé odplatě, která charakterizovala války v plynu po odchodu Izraele. Může však Izrael udělat něco, co opravdu ukončí věkový boj Palestinců proti sionismu? Egypt nadále oslavuje „říjnovou válku“ soudního dne jako vítězství v důsledku zničení, které Izrael zažil, navzdory skutečnosti, že Izrael nakonec vyhrál.